Eindhoven!

Eindhoven, Holandsko 2018

 

Holandsko mi bylo vždy blízké a po Amsterodamu přišel na řadu také Eindhoven. Nevím, jak to máte vy, ale Island a Nizozemí má pro mne nezaměnitelné aroma v ovzduší. Když jsem byl v obou zemích poprvé, jedinečnost tohoto jevu mi až vyrazila dech a s tím, jak se do těchto míst znovu vracím, se mi také vrací i vzpomínky. A sice ihned při prvních okamžicích a nadechnutí po výstupu z letadla. Každá z těchto dvou zemí má pro mě své osobité „pižmo“.

Je to již řadu let, kdy jsem byl poprvé v Nizozemí. Zážitek, který jsem si odnesl ve mě zanechal skvělé dojmy a další informace, které jsem léty získal o zemi, jež je svým smýšlením pokrokovější a zelenější než většina zemí na starém kontinentě, mě v dobrém názoru ještě více utvrdily. Když jsem si vybíral místo, kde bych strávil víkend v blízké doletové vzdálenosti padla volba na Eindhoven. Dosti malé město na to, aby se dalo alespoň zběžně poznat za jeden víkend a zároveň dosti lákavé, aby měl člověk co zažít a co vidět.

 

 

Protože víkend není dlouhý, volil jsem ubytování přímo v centru. Pět minut od centrálního stanoviště a zároveň na sto kroků od náměstí. Protože rád na první cestě poznávám místní zvyklosti a seznamuji se s tím „jak to zde chodí“ i tento víkend byl takový. Naplánovanou trasu kam jít nebo co vidět nemám. Nechávám se unášet jednou uličkou za druhou. Poslouchám neustále se opakující zvony místního krásného kostela a dovnitř mne nalákají hrající varhany.

 

 

Po toulkách Eindhovenem mne zaujalo, že v tomto městě nosí všichni na nohou tenisky. Tedy kromě některých žen, které prozměnu nosí vysoké podpatky. Obé se zde nosí ke všem místním kombinacím. Ve svých kožených botech se cítím téměř nemístně. Další módní styl jež se zde nosí nelze přehlédnout. Je to něco mezi punkem a hard rockem. Mladí nebo staří, muži či ženy, žádný rozdíl. Punk zde prostě letí. Hlavně mít na sobě hodně černé a upnuté kalhoty 🙂 Klasickou módu, která se u nás nyní znova nosí, zde vyznávají pouze starší páry. Typický look muže mezi 50-60 lety je košile a přes ní přehozený okolo krku uvázaný svetr. Tak jak to známe z Německa či Rakouska.

 

 

Narazil jsem na velmi malé tržiště, takový bleší trh. Procházím nabízeným sortimentem a po chvíli se musím usmát – desky! Gramofonové desky! Po chvíli přebírání dva kousky odchází se mnou. Edith Piaf a Ray Charles. Obě nerozbalené a letité, obě které se dnes již sehnat nedají. Další plus pro Holandsko 🙂 Je čas oběda, na náměstí je více restaurací než-li kde jinde, takže volba je jasná. V místním podniku si dávám kávu, místní pivo a polévku šéfkuchaře. Tajemný název skrývá výbornou rybí smetanovou polévku. Holandské pivo je na tom o poznání hůře. Jako druhý chod se vydávám hledat typické hranolky s majonézou. Další překvapení, nikde žádný stánek. Ani jeden. Oproti AMS je to veliké zklamání. Dva postarší retro manželé mají malý retro stánek s hotdogem přímo na křižovatce dvou pěších ulic v obchodní čtvrti dva bloky od náměstí. Volba je tedy nasnadě. „Hranolky? Tady? Ne, ne. Leda ten párek.“ Směje se majitel, když mi dává můj hotdog s holandskou omáčkou a cibulkou.

 

 

Rozhodl jsem se, že se podívám také do potravin. Rád totiž kupuji domů věci, které mě ze zahraničních pochutin zaujaly. V tašce s sebou na hotel si nesu čokolády pro mé blízké doma a ovocný salát, nachystaný rovnou k rychlému snědku. Přibalil jsem také neperlivou minerální vodu ve stejném tetrapaku, ve kterém se u nás prodává mléko. Zde již plasty řeší a konzumentům dávají na výběr, zda-li se vydají cestou ekologie nebo masové konzumace. Další body pro Nizozemí.

 

 

Cestou jsem narazil na ulici, která oplývá barem kam jen oko dohlédne. Všechny podniky mají pěkné zahrádky směrem do středu ulice a lákají na svou výzdobu a nabídku drinků. Co se mi na Holanských městech opravdu líbí je zeleň. Ta je vidět na každém kroku a každý podnik se stará o tu svou zelenou výlohu.

 

 

Po několika hodinách procházení centrem jsem si šel odpočinout do hotelu, abych se přichystal na sobotní noční poznávání ruchu tohoto města. Je to opravdu kousek a po cestě míjím nekonečné řady jízdních kol, které jsou odstaveny na každém volném prostranství a u každého sloupu veřejného osvětlení. Toto jsem si zamiloval již v AMS a tady mě to stále baví.

 

 

Hotel je nádherný a komfortní, po lehké sprše a posilnění se z minibaru, se vydávám objevovat kouzlo noci. Ulice s bary je naplněna k prasknutí, procházím jí a sedám si na drink opět na náměstí, kde se lidé veselí a večeří. Na velké jídlo se necítím a tak si dám jen kávu a drink a koukám, jak Eindhoven chodí kolem mě. Opět samé tenisky, opět samá černá v upnutých nohavicích. Ta směsice stylů, národností a kombinace prostředí mě naplňuje radostí. Tyto věci nikde u nás nezažijete s takovou lehkostí. Ani v Praze ne. Vracím se na hotel a dělám si rychlý plán kam jít v neděli ráno, kdy budu mít sotva pár hodin času před odletem zpět. U hotelu je otevřené bistro na čínské nudle do krabičky. Inu vybírám si svou směsici chutí a záhy již večeřím na pokoji s pocitem, že bych ještě den či dva klidně v tomto krásném městě zvládl.

 

 

Druhý den, po vskutku královské snídani ve třináctém patře hotelu s výhledem na celé město, si procházím a fotím poslední místa a chvíle strávené v Eindhovenu.

 

 

Ještě jednou potraviny, ještě jednou nákup dobrot domů a cesta na letiště. Zde si vychutnávám poslední okamžiky obohacené o rajskou polévku a ostružinovou tartaletku. Eindhoven! Krásné město s malým centrem, spoustou ruchu a zeleně. Rád se zde vrátím jakmile budu moci, rád opět navštívím „svůj“ hotel, jež byl silně nad mé očekávání. 

 

Michal