Kyjev!

Kyjev, Ukrajina 2019

 

Krásné, udržované, žijící a pulsující kulturou. Takové je město, které jsem poznal během čtyřech květnových dní. K tomu přidejme skvělé jídlo, nízké ceny a milé lidi a máte mix, kterého se mi dostalo, když jsem zavítal na svých cestách poprvé východním směrem a sice do Kyjeva. 

 

 

Má první zastávka metra byla Ploška Poštova, která je hned u přístavu pod kostelem sv. Michala. Zde začíná zlatavá cesta, lemována kupolemi kostelů a chrámů. 

 

 

Jen malý kousek odsud se nachází neméně krásná Sofie. 

 

 

Cesta vede podél řady reprezentativních budov a hotelů.

 

 

 

Sofie skrývá krásný malý park, kde na lavičkách sedí a mudrují duchovní zdejší pravoslavné církve. Většina z nich je mladších než-li já. Později zjišťuji, že zdejší mladí muži nejčastěji volí cestu duchovenstva, vojenskou či policejní dráhu a poté až cestu profesní kariéry. 

 

 

Dále ve městě scházím ulicí ke kostelu Svatého Ondřeje. Jedna strana je celá lemována četnými prodavači s obrazy.

 

 

 

Z vyhlídky od kostela je vidět Kyjev jako na dlani.

 

 

 

 

 

 

 

 

Centrální část starého Kyjeva je nádherná a architektura bere dech.

 

 

Hlavní třída Kresčak je chloubou a výkladní skříní Kyjeva.

 

 

Architekturou a velkolepostí mi centrum Kyjeva připomínalo centrum Milána. Lidé zde možná nejsou tak pestře a módně oblečeni, ale jejich vstřícnost a upřímná laskavost vše skvěle dokreslí.

 

 

V Kyjevě snad není člověka, který by něco při pochodu městem, nedržel v ruce. Takže pokud někdo právě netelefonuje, upíjí kávu, líže zmrzlinu, baští streetfood nebo si hledí, aby si opět něco do ruky obstaral. Je to zvláštní, ale s holýma rukama se cítím až nepatřičně 🙂 

 

 

 

Na Kresčaku se nachází také obchodní dům GUM, ve kterém se nalézají ty nejlepší značky nejzvučnějších jmen. Nejen, že na prostoru jednoho malého Lidlu máte vystaveny pouhé čtyři kabelky, dvoje dámské rukavice a jeden kostýmek s kloboučkem Italského módního domu, ale vše je na světelných podstavcích neonových barev. Od momentu, kdy Vám do Gumu otevírá prosklené dveře agent FBI s drsným pohledem Clinta Eastwooda, si Vás od hlavy k patě přeměřuje místní playmate měsíce duben. Totiž prodavačky, které zde stojí jako výstavní figuríny, jsou snad všechny modelky Ukrajinského vydání časopisu Playboy. Na krku, zápěstí a kotníku má šperky, které o dvě patra výše prodává Tiffany a jako doplněk ji slouží rudé šaty spolu s rudou rtěnkou. Očividně ze mě nic nekápne a tak se ani nesnaží o pohyb, aby se nezapotila a nezničila si tak makeup a stávající pózu. Úsměv mi musí stačit. Takto je to s obdobou i u dalších značek. Nutno podotknout, že zaměstnanci jsou zde oproti zákazníkům ve značné přesile.

 

 

Náměstí míru – Majdan Nezaležnosti

 

 

Náměstí míru – Majdan Nezaležnosti 

V sevření Majdanu je minipark se sítí Zpívajících fontán, které každý den od devíti večer začnou spolu s hudbou a nasvícením, vyprávět svůj příběh. Po setmění je tomuto každodennímu kouzelnému představení svědkem početný zástup turistů. 

 

 

Nedaleko Majdanu se nachází vstup do nejkrásnějšího z městských parků. Parky mám velmi rád a tady spolu s nekonečným zástupem kaštanů je jedinečnost místa zaručena.

 

 

 

Další z místních turistických lákadel, Zlatá brána, byla pro mě osobně velikým zklamáním. Z venku nevypadá špatně, ale až po zaplacení vstupného zjistíte, že nynější podoba je čistě náhodná, protože se lze jen domnívat jak vypadala stavba, než byla do základu zničena při obléhání města. Záznamy o původní podobě se totiž nedochovaly. 

 

 

V těsném okolí Brány to žije. Lidé posedávají kde se dá a v teplém květnovém dni jsou zde i stánky s květinami, občerstvením i se suvenýry. 

 

 

 

Cesta k Matce vlasti je lemována vojenskou technikou, tanky a vrtulníky. V dáli jsou vidět zlatavé kupole Lávry. Tento vojenství zasvěcený vrch skýtá úžasný výhled na město.

 

 

Matka vlast. Má první zkušenost s tak velikou sochou a mohu říci, že mi vzala dech. Musel jsem se posadit a ten pohled několik minut vstřebávat.

 

 

Na každém kroku jsou vidět připomínky válečného období. Ukrajina je od nepaměti válkou zmítanou částí světa.

 

 

 

Matka je podstatně vyšší než Socha svobody ve Spojených státech. Pohled na ni z úpatí podstavce je místy až děsivý.

 

 

Mé další kroky patří nejslavnější části církevního Kyjeva. Kyjevskopečerská Lávra je úchvatným místem s obrovskou duchovní silou a historií. 

 

 

Do těchto míst si vezměte s sebou dlouhé nohavice a ženy šátek či jinou pokrývku hlavy. Já toto v horký květnový den opomněl a byl jsem tak terčem tichých řečí a skrytých pohledů návštěvníků i místních duchovních. Štěstí jsem měl jen to, že jsem vypadal dosti spořádaně a svým klidným vzezřením a plnovousem jsem připomínal zdejšího Popa. 🙂 

 

 

Navštívit Lávru a nesejít dolů do hrobky ke svatým ostatkům? 

 

 

Úzké a nízké uličky vinoucí se několik stovek metrů pod chrámy, procházejí četní věřící se svícemi v rukou a u každé maličké skleněné rakve se zastaví, pomodlí se a políbí ji. To samé opakují u každé z nich. V několika dutinách se lidé míjí a odpalují nové svíce. V největší ze síní se právě slouží mše a okolo duchovního jsou vidět v žáru svící seskupeny tváře modlících se věřících.

 

 

Cesta do Kyjeva naprosto předčila má očekávání. Vlídnost a upřímnost zdejších lidí byla skvělým doplňkem k fantastickým zážitkům. Pivo a gastronomie je ve městě na výborné úrovni a kdo mě zná ví, že gastroturistika je nedílnou součástí mého poznávání kultury a společnosti.

 

Michal